Listopad 2008

Vzala mi tě nehoda

30. listopadu 2008 v 21:17 | Ajulinka
Kdysi jsem byla normální holka, hrozně štastná, se smyslem pro humor a milujíc, hlavně svou rodinu, obdivovala jsem, jak se táta k mámě chová. Po celá ta dlouhá léta se stále milovali, nehádali se, a byla jsem opravdu štěstné dítě. Ale jednou přišel ten den, kdy mi nebe vzalo mého tatínka. Slibovali, že se do půl noci vrátí, já jsem nespala, nešlo to. Všude v domě ticho a jen zářila svíčka u naší společné fotky. Když okno prudce průvanem třísklo, došel jemný vánek i na svíčku, která rázem zhasla. Strašně jsem se lekla, ale řekla jsem si, že to byla jen svíčka. Ráno jsem se probudila, naši stále nebyli doma. Srdce mi tlouklo rychlosti střely. Za chvíli někdo zacinkal. Otevřela jsem, do očí se mi nahrnuly slzy. Klekla jsem před mamku a chytla ji pevně za ruku. Křičela jsem ,,Mami" .. ,,mami".. Nikdy nezapomenu na ten výraz, kdy se na mě podívala, zakrvavená tvář a jen řekla, že už je pozdě něčeho litovat

Bez názvu - prostě nevím :D

20. listopadu 2008 v 20:51 | Ajulinka
Sem totálně mimo..., takže název není :D

To bylo jednou zase tak, hádám, před týdnem, ještě bylo tak šero, nad lesy se nesla bílá hustá mlha a já se jako každý pátek táhla s širokou brašnou daleko, asi 20 kilometru do školy. Cestou busem jsem potkala své spolužáky, kteří se připojovali k nudné debatě, jak to dneska bude probíhat při zkouškách. Monika žasla nad mým novým melírem, který se protlačoval z blonďaté hlavy, a měl tvar kašmíru. Zvláštní, ale mě se to líbilo. Jana zase nemohla pochopit, jak krásné můžu mít nehty, nelámou se mi, netřepí a neláká mě to ukousnout. Prostě dnes, jsem byla jako v ráji. Naslouchala jsem holky a dávala jim rady, akorát Petra se ve předu uculovala s nějakým mladíkem. Mohlo mu tak být, hádám, přes 20. Což je na Petru už starší kousek. Sestra nikdy nebyla na stejně staré, ba dokonce, zmínka, že by měla být na mladší ji doháněla k šílenství. Překulila jsem jen očima, je jí 16 a tahá se s takovým, no, řekněme dědečkem. Po té co jsme vystoupili, čekala jsem na Petru, ale nikde jsem ji mezi davem lidí a studentů nenašla.
K večeru přichvátala domů. ,, Kde jsi byla?" Zeptala jsem se ji. ,,Co je ti po tom" Odsekla. ,,Petro, prosímtě.." Nenechala mě domluvit. ,,Nech mě, si strašná" Opáčila a pohlédla na zem. ,,Podívej se na sebe" Lítostivně jsem pohlédla, jak je celá domlácená, rozcuchaná, ale pro dnešek, ji to bylo asi jedno.

Angličtina do kapsy

13. listopadu 2008 v 22:36 | Ajulinka
Představte si, jako neználci cestujete do Anglie, poznávat jejich kulturu, národ a hlavně mluvu = jazyk. Tady máte pár frázi, které vám na "mini" vstup do začátku budou stačit.

Mohu vám pomoci? - Can I help you?
Jak ti můžu pomoci? - How can I help you?
Jste velmi laskav. - That's very kind of you.
Zopakovala byste to ještě jednou, prosím? - Would you say it once more, please?
Můžete prosím mluvit pomaleji? - Could you speak more slowly, pelase?
Promiňte, mohu se vás na něco zeptat/o něco požádat? - Excuse me, can I ask you for something?
Jak se to řekne anglicky? - How do I say it in English?
Omlouvám se, ale nerozuměl jsem co jste právě řekl. - I am sorry, I didn't understand what you just said.
Rád vás poznávám. - Nice to meet you.
Promiňte. - I'm sorry., Sorry. (hovorově)
Prosím. - That's all right.
Prosím za prominutí. - Execuse me, please.
Promiňte, spěchám. - Execuse me, I'm in a hurry.
Promiňte, že jsem vás nechal čekat. - I'm (so) sorry to have kept you waiting.
Omlouvám se, že přicházím pozdě. - I'm sorry to be late (I'm late).
Omluvte mě na okamžik. - Will you execuse me for a moment?
Promiňte, nemohu za to. - Sorry, it's not my fault., I can't help it.
Není to moje vina. - I'm not to blame.
Odpusťte, že obtěžuji. - So sorry to trouble you.
Bohužel... - I'm sorry to say that.
Bohužel vám nemohu pomoci. - I'm afraid I can't help you.
Lituji, ale nedá se nic dělat. - Sorry, but there's nothing to be done.


Ovšem nejužitečnější a nejpouživanější fráze ve vašem případě bude

Nerozumím. - I don't understand. :)





Pro zamilované

13. listopadu 2008 v 22:23 | Ajulinka
Podzim...období lásky :) Tak jsem vám něco vyrobila :)

Copyright Ajuli


Každou chvíli jiné ..

13. listopadu 2008 v 21:47 | Ajulinka
Uvažoval/a jsi někdy nad tím, že každou minutou, sekundou děláš věc, kterou už NIKDY neuděláš stejně? Teď ses poškrábal na lícu, i když se pravděpodobně jako teď ještě někdy budeš škrábat, už ne takto stejně. Uděláš jiné pohyby, jiné náznaky. A to samé platí, když kreslíš, nikdy nenakreslíš úplně to samé, jako vzor, ani když chceš nakreslit stejné věci třeba 10x. Pohlédni se na obrázky, co je na nich zvláštního?



Počátek mého já - Poprvé v dějinách mého blogu

8. listopadu 2008 v 17:06 | Ajulinka
Již minulý můj zmiňovaný článek, vám mohl nabídnout počátek mého já, anebo odstartování mé "kariéry". Asi 90 % lidí nevědělo o co jde, a upřímně, jsem vám to ještě ani řící nechtěla. Ale jelikož jsem do konce týdne slíbila, že to zde budete mít, tak jsem na tom pracovala aby to dne bylo! Nečekejte článek dlouhý na hodinu, ale pro začátek vám napíší jen pár řádků a něco víc :) .

Tak o co tedy jde?

Asi ve čtvrtek to bylo, tedy spíše určitě. Seděla jsem u televize a pak mě tak napadlo, co mě bavilo dělat když jsem byla malá. ,,Kreslit, psát a pořád něco papírovat" usmála se mamka, a mě vlastně došlo, že mě to baví ještě stále teď. Sedět nad otevřenou knížkou, psát dobrodružné a mé vlastně prožité příběhy a nějaké "zkušební" články. A tak jsem došla k názoru, že se tou cestou vydám. Zatím jen jako "malá" blogová zkouška, časem koníček a později? Později může být i jako povolání. Studia na gymplu a pak novinařina, psát hromady a hromady článků, do toho nejprodávanějšího časopisu, nebo vlastně, udělat si vlastní časopis. Nabrat si tam lidi, o kterých už vím, že by se z nich v budoucnu stali skvělí spisovatalé, a tak vlastně začínám...

Co by bylo dne 2.listopadu, kdyby vlastně nebyl?

Tento den se dá pro některé brát, jako typický den, zima či teplo, nebo dokonce jen jako jeden z dalších jejich nudných dnů. Pro některé však, má tento den jiné rysy. Déšť, sichravo a toto typické počasí se dá spojovat s počasím dušičkovým. Tento den máme připomenutí všech těch, kteří už mezi námi nejsou! Tzv. Svátech zesnulých. Lidí se shromážďují na hrobech svých blízkých a dopřávají jim "světlo" a "vůni" které se linou ze svíček a květin. "Nejlepší tyto dny jsou pro květinářství" řekne vám asi každý, kdo si na svého zesnulého vzpomene alespoň podarováním jednoho poupěte růže. Na vesnicích se také tento svátek slaví v kostele. Většinou se jedná o kostely blízko hřbitovů. Když opomeneme největší hřbitov na světě, kterým se na plné čáře stává Osvětim * v Ostravě je to třeba sleszkoostravský hřbitov a dále pak jsou židovské hřbitovy a další!

* Osvětim

Již jednou zmiňovaná Osvětim, se stala největší pohřebištěm na světě. Mrtvá těla se zde vyvážela bagrem a byla pohřbena na tzv: hromadném hřbitově (tělo na těle)


Nacistický koncentrační tábor v Osvětimi, kde bylo povražděno přes milión lidí, velkou většinou Židů.

Koncentrační tábor Osvětim

Za druhé světové války bylo město přičleněno k Hitlerovi německé říši a v roce 1940 zde byl na rozkaz ministra vnitra Heinricha Himmlera vybudován koncentrační tábor Auschwitz I. Ten se nacházel v areálu bývalých kasáren.

Později, roku 1942, byl na druhé straně města vybudován rozsáhlý vyhlazovací tábor Auschwitz II - Birkenau (Březinka) a menší tábor Auschwitz III - Monowitz u blízké vesnice Monowice. Odhaduje se, že v Osvětimi a Březince nacisté zavraždili 1,1 až 1,5 miliónu lidí, většinou Židů. Celkem bylo za války vyvražděno kolem šesti miliónů Židů.


Z mého deníčku ...

.. 8.11.08

Dneska jsme byli na výlovu, konal se na vsi kde bydlí moje babička a teta. V Bartošovicích na Moravě. Jako každým rokem, se tato tradice nesměla opomenout. Krásná vůně smažených kapříků mi tak dodala náladu. Obrovský rybník, ze kterých bylo vyloveno přes stovky kaprů o váze cca kapr: 2 kg se nacházel na dolním konci této dědiny u rybníků (rybíky jsou zde dva). Vedle byla hospoda s WC, pivem a občerstvením, a kousek dál stany, kde se kapři podávali. Celkově to bylo fajn, ale už i v minulých letech mi tam vadili stánky s balónky a oblečením a letos tomu dodal fakt švih kolotoč! No, jinak to docela bylo fajn.

Na čem jsou lidi závislí? .. aneb počátek mého já :)

5. listopadu 2008 v 16:58 | Ajulinka
Začínám, ale ne znova, ale úplně znova :) Tolik času co sedím nad doumáním, co by mě mohlo bavit, a ještě více času, co strávím jen tak nesmyslným sezením u PC, mě napadlo, že bych mu mohla dodat jiskru :) A dodávají mě i lidé z okolí. Od kterých slýchávám, že prý umím dobře psát a že je moje příběhy baví! (Děkuji všem, a hlavně jednomu človíčkovi, který mi neustále ve škole opakuje to samé, snad ví kdo to je, a doufám, že zde dneska zajde a zapojí se :))
Možná, že už vám samotný článek napoví, co chystám a kdo to v tuhle chvíli ví, tak si stejně myslím, že špatně ;-)
Do konce týdne (až všechno sestavím a bude to tip ťop) tu přidám to, co doufám, můj blog pozmění, spestří a změní náladu všem blogerům na můj blog, aby zase chodili :) Nebude to nějaké extra překvápko, ale zjístila jsem asi, co mě baví, tak chci toho blog zahrnout a ode dneška se pouštím do "toho" hned a z plným nasazením.
Jinak jsme dneska měli ve škole besedu s policajty, tak vám tu pak něco ještě k tomu napíši.

A anketa (zajímalo by mě to, proto budu ráda, když zde napíše co nejvíce lidí) na otázku, odpověď

Na čem jsou ( a mohou) být všechno lidi závislí ?
Napište alespoň pět věci, a seřaďte je od nejzávažnější závislostí, po tu méně závažnou :)
Jo, aby jste si to nečetli navzájem, tak pište na meil a.j.u.l.i.n.k.a@seznam.cz (později bude jiný)

Propagace blogu!

3. listopadu 2008 v 15:43 | Ajulinka
Ač se přiznám, neutušila jsem, že sem v nějaké soutěži, ale dneska mi napsla Vendy, že je finále a já zírala, jak sem se tam dostala a ještě z tolika hlasy, no upřímně, teď už to nevzdám! Tak kolemjdoucí kdyby hlasovali, děkuji :)

↓ ↓ ↓