Můj zápisník

14.1.2012

14. ledna 2012 v 23:39 | Ája
Když jsem s tímto blogem začínala, psal se rok 2007. A mě bylo tehdy čerstvých 13 let.
Blogování mě hodně bavilo, denně jsem tady chodila, radovala se z komentářů i návštěv.

Teď už se píše rok 2012 a já za chvíli budu patřit do světa dospělých.
Spousta věcí, kterých se změnila..
Tentokrát už to není blogování, co mě baví, ale baví mě psát! Myslím tím doopravdy.
Faktem je, že blog je jednou z dobrých základen, kde člověk může začít. Kde může začít rozvíjet svou fantazii, myšlenky, blog je věcí, kde můžete nabrat své potenciální fanoušky. A tak sem si řekla, zda-li svůj návrat na blog myslím opravdu vážně.
A já ho vážně asi fakt beru :-).
Není to přeci jen o tom, že tu každou minutou budu přidávat články, obrázky, bleskovky, soutěže...
Chci aby tento blog pro mě sloužil jako něco, do čeho budu psát své pocity, úvahy, příběhy.
Chápu, že právě většina blogerů jsou v teenagervoském věku, proto málo koho zaujme mé psaní, ale doufám, že se tu přeci jen někdo málo najde, kdo sem příjde a nechá tady skutečný komentář, ne jen pouhou reklamu!

Mějte pěkný zbytek večera.
Dobrou noc

Návrat ztraceného pisatele?

10. ledna 2012 v 21:05 | Ája
Hezký večer,

Tak mě dneska zase popadla taková nostalgie a říkala jsem si, že se nakouknu na můj starý blog, zda je vůbec ještě v provozu a ejhle, normálně fakt ještě funguje :) Což mě docela překvapilo a překvapily mě samozřejmě i nové funkce, jaké blog nabízí. Nevím, jak dlouho jsem tu nebyla, ale myslím, že tak rok, dva určitě. Určitě šel blog ku předu. Možná, že jak mě chytne fantom magor, tak to tady všechno vyhážu a budu sem tam psát nějaký ten článek.

No, to je vlastně všechno co jsem chtěla oznámit.
Tak se zase loučím!

Recitační soutěž

3. listopadu 2009 v 17:10 | Ája
Teda, nemůžu uvěřit, že mě tam zase dostali :-) Na základce jsem taky recitovala a vlastně ani nevím jestli jsem chtěla někdy skončit. Přesunem na střední sem ale opět musela uznat, že to zase půjdu zkusit. S mou nejoblíbenější a známou básní od Jaroslava Seiferta - Kytičku fialek jsem se umístila na 3. místě s celkových 31. zapsaných studentů. Jelikož jsem šla až ke konci, dost mi konkurovali ti předemnou. Měla sem pocit, že všechno zapomínám a jak jsem tam už stála, taktak že jsem zrakem dohlédla na první řadu židlí, kde ostatní seděli. Ale bylo to opětně vzrušující a i přesto, že sem se klepala jak ratlík, dostala jsem od poroty plný počet bodů - 20 :-)

Kalendář s Hilary Duff

31. října 2009 v 19:38 | Ája
Vytvořila jsem pro všechny fandy Hilary, mini kalendář na rok 2010. Můžete se kouknout a zhodnotit :-)

Přední strana a Zadní strana

Stalo se u nás..

8. října 2009 v 15:12 | Ája

Kamión, který vrazil do sanitky a zabil dva lidi, řídil šofér bez řidičáku

Policisté při vyšetřování čtvrteční tragické srážky nákladního vozu a sanitky na severu Moravy zjistili, že řidič nákladního vozu, který je pravděpodobným viníkem neštěstí, neměl za volantem vůbec sedět. Dosáhl totiž maximálního počtu trestných bodů a nemá v současnosti řidičský průkaz na nákladní vozy.


Dnes 11:49 - Ostrava
"Sedmačtyřicetiletý řidič z Prahy dosáhl stanoveného bodového hodnocení a v současnosti není držitelem příslušného řidičského oprávnění k řízení nákladního vozidla. Kriminalisté zjišťují další fakta, například, zda řidič rozhodnutí o blokaci řidičského oprávnění převzal a činu se tak dopustil úmyslně," řekla mluvčí policie Gabriela Holčáková.
Policisté vyšetřují srážku sanitky s nákladním vozem.
Policisté vyšetřují srážku sanitky s nákladním vozem.

S největší pravděpodobností bude podle policie v případu zahájeno trestní řízení pro trestný čin ublížení na zdraví. "Na pachatele pamatuje zákon trestem odnětí svobody až na deset let," doplnila Holčáková.
Při střetu vozidel u Staré Vsi nad Ondřejnicí zemřeli dva lidé. "Pětatřicetiletý druhý řidič sanitky a 53letá transportovaná žena. Řidič sanitky byl těžce zraněn. Další převážená 63letá žena skončila také v nemocnici," uvedla Holčáková.
Vrak sanitky po střetu s nákladním vozem.
Vrak sanitky po střetu s nákladním vozem.

Ernest .. :-D No coment

12. září 2009 v 23:08 | Ája
K tomuto videu asi není co dodat :-D Určitě ho 99% populace zná. A kdo ne, stačí kouknout a pozná.

Začni nový život i bez narození - menší úvaha :-)

8. září 2009 v 17:19 | Ája
Tiše seděla a koukala do stropu. Chtěla to udělat, tak moc si to přála, tak proč teď brečí? Proč ten její život je takový? Jedinou slzičku, přísahala si, neuroní a přece jen, stalo se. Na polštáří se rozpíjí poslední kapka - a dost! Řekla si... " V čem byla chyba? Ve mě, tobě? Jo to je vždycky, aspoň trošičku, není-li něco podle tvých představ. Můžeš si za to sám. Takže, asi lépe řečeno - Chceš-li se smát, nejde to. Chceš-li věřit, že život bude lepší, nebude, protože tomu nikdo nevěří. Chceš-li být šťasten a zapomenout na zlé chvíle, stejně nemůžeš! Proč? Protože zítra se něco stane. Neplánuj si okamžiky, co bude a co by mohlo přijít. Dělej pouze to, co chceš ty. Pokud se tě ostatní snaží odradit, nenechej se zvyklat. Nedělej to. Pak-li že to uděláš, stejně příjde časem chvíle, kdy si to budeš chtít udělat podle sebe a bude to ještě horší!"... Zaklapla deník. Koukala zase do stropu. Nebyl nějak zvlášť krásný, ale trhliny v omítce nakreslily zvláštní útvar. S velkou fantazii připomínal rozkvetlou růži. Najednou začala prstem kroužit po stěně bilé barvy. Nový život, nový život .. pořád psala dokola. To je ono! Začne od začátku. Lehla si na zem, pustila si svou oblíbenou písničku a začala dělat, to co chtěla! Sebrala odvahu. Večer brouzdala po netu, zapla si ICQ a dala si ruce pod hlavu a koukala, kdo se připojil a kdo zase odpojil. Většinu lidi znala - kamarádi ze základky. Nuda. Jenže pak přišel někdo, někdo kdo ji život už jednou změnil. Podívala se skrze okno na déšť a suše polkla. Změnil ji život, ale ne tak jak ona chtěla. Začala ji většina lidí psát. Jako obvykle. Hledala záminky, témata a věci, aby si sní nepřestávali psát ale naopak se vraceli. Ať šla chodbou, ulicí, pěšinkou, skrze keře - vždycky měla hlavu vzhůru. Věděla, která bije. Věděla co říct, když ji někdo odporoval. Věděla co dělat a jak pomáhat. Věděla kdo je a co chce! Ale nikdy nezapoměla na to, že člověk, který není sám sebou, není nikým!

Adaptační kurz

2. září 2009 v 20:15 | Ája

Tak jak jsem psala, včera jsem se vrátila z adapťáku.
V pondělí v 7:30 jsme měli sraz u školy, prvně jsem tam stála jako truhlík sama, takže nervy docela a říkala jsem si, že ty dva dny nějak přece dám. Musím. Pak jsme šli do třídy a v 8:00 se jelo. Kolem 9 jsme dorazili na místo - Horní Bečva - RS Marta. Rozdali jsme si chatky (já s holkama č.3) a šli jsme na pokoj. Tak nějak jsme se seznámili a pak jsme šli do jídelny hrát hry s třídou. Postupně jsme se všichni představili a pak šli na oběd. Po obědě jsme si převlékli postele a měli trochu odpoledního klidu. Ve 2 jsme měli sraz a hráli jsme zase hry. Dala jsem se do týmu s holkama z chatky č.7 a tak byli pospolu už celý adapťák. Prvně jsme měli 9 dír, které byli v různých výškách a měli jsme přes ně nějak přelést, většinou nás brali holky na ramena a museli jsme podlést a na druhé straně nás chytali :-) Pak jsme se točili kolem kužele 10x, takže moták v hlavě :D Ale sranda. A v lese lezení po stromech a lanech. Bylo to úžasné, byl tam s náma jeden kluk (jinak ve třídě máme dva) jmenuje se Dan ale říkáme mu Jaruno :D Chudák.No večeři nás pomalu nenechali ani dojíst, protože než jsme se dosmáli, učitelky nás vyháněli že tam příjdou kluci z automobilového a technické lyceum. Kolem půl 9 nám začala noční bojovka. Měli sme v lese hledat bankovky, jenže bez baterky to nešlo a to ještě učitelé, že jak spadneme do díry, poznáme kdy končí les, fajn, mě poslali první a taky sem hned chytala zajíce :D Ale v pohodě, byli jsme 5 ze 6. Do 10 jsme měli volno, takže jsem s Drahuš (bezva holka) a 3 kluky kecala před chatkami na lavičce, až jsem si z toho vyřvala hlas, a pak jsem ještě vešla do blbé chatky :D Naštěstí pak jsem došla konečně na naší trojku a když jsem zjístila, že holky vypiplali teplou vodu, šla jsem spát. Ráno jen snídaně a pak výšlap na Sóláň - 17 km. Ale byla sranda, před náma se táhlo tak 20 holek a kluků pak my - Drahuš, já, Tom, Kuba, Dan, Ondra. A pak ten zbytek. Cestou zpátky se to trochu proměnilo - asi 50 děcek a my kilometr za nima zase nás 6 :-) Ale řezali jsme se smíchy celou dobu, a dělali kraviny. Fakt sranda . Cestou zpátky rozbili kluci sedátko, já se jen smála :D Ale dali ho do kupy, takže taková menší praxe na ten jejich obor vhodná. Akorát mě teď bolí kolena z túry a kýčle a všechno, ale jinak fakt adapťák na jedničku, uplně nejlepší co mohlo být.

P.S: Přikládám pár fotek

1. foto : Zuzka, Ondra, Dan, já a Drahuš
2. Ondra, Kuba, Dan, já a Drahuš

Jsem na adapťáku

31. srpna 2009 v 14:39 | Ája
V době kdy se tento článek vydá, už budu v Beskydech na adapťáku s celou mojí novou třídou :-) Doufám, že mi tam bude líbit a SB se doufám nebudou zlobit, že ty 2 dny tu nebudu.

Tutovka - co to je?

23. srpna 2009 v 23:09 | Ája
Jméno pro novou "maxi rychlovku", kterou jsme vymysleli s Dawym (www.doubleyou.blog.cz).
O co jde?
Bude tu vždycky jen jedna otázka a první, kdo na "tuty" a co nejdřív odpoví, dostane diplomek.
Není to klasická bleskovka, jen opravdu taková maxi rychlovka. Doufám, že se Vám to bude líbit.
Pište své názory.
První tutovka již zítra.

Petice proti týrání zvířat

23. srpna 2009 v 22:24 | Ája
Pomož i Ty týráným zvířatům.
Nebo myslíš, že je tohle v pořádku?



Podepiš se a dej si to na svůj blog!

Rozhovor se mnou

23. srpna 2009 v 22:07 | Ája
Www.doubleyou.blog.cz pořádalo, jak jistě mnozí víte SONB, ve které jsem skončila na 1. místě. Dnes semnou admin blogu - Dave udělal rozhovor na který se můžete kouknout tady.

A jak jsem již zmiňovala, chystám se udělat nějakou tu soutěž, můžete psát návrhy čeho by se mohla týkat a tak.
Ještě Vám chci připomenout, ať stále hlasujete v anketě pro to fórum http://andyssek.blog.cz/0908/forum.

Ája

Modrý sen

21. srpna 2009 v 23:23 | Ája
.. Tak jsem nazvala svůj další náramek přátelství. Pracovala jsem na něm dlouho, jelikož jsem musela 5x přidělávat bavlnky, protože to bylo moc krátké a pak sem si je ještě omylem přestřihla. Všechno jsem dodělávala v autě při tmě, jelikož jsem to nechtěla dělat doma v klidu a za světla .. :) .. Ale tak mám to a vypadá to v celku dobře :-) No ne?

Náramky přátelství

21. srpna 2009 v 14:05 | Ája
Asi v neděli, jsem začala poprvé zkoušet plést náramky přátelství. Zalíbilo se mi to z toho důvodu, že si to celé můžu udělat sama a ještě jakékoliv barvy. S bavlnkama to šlo hodně blbě, ale včera mi babička dala mulinky a tak jsem začala kutit. Tady jsou moje úplně první čtyři výtvory. Tak můžete napsat, jak se vám to líbí a který nejvíc.

Jsem zpátky - Stanování

19. srpna 2009 v 11:52 | Ája
Tak jsem zpátky, naštěstí celá - zdravá a už čilá.
Stačila mi jedna noc a myslela jsem, že tam snad naposledy vydechnu. Jelikož máme zahradu u hlavní cesty a denně a v noci tam projde stovka lidí, je to docela masakr. Navíc blízko trolejbusová zastávka, hospoda a bytovky lidí jiné barvy pleti.
Tak do té půl desáté to bylo v pohodě, to jsem si trochu zdřímla, zatímco kámoška s bráchou koukali na televizi. Pak jsme se zašli vyčůrat a já zase ulehla. Kolem 11, kdy už jsme jakštakš všichni spali začali hrozné výkřiky a pak zlostné řvaní: Já tě zabiju.
No brácha s kámoškou vyšli ze stanu, já posbírala foťák, mobil, deku a polštář, vzala klíč a že půjdeme si lehnout do baráku ke strejdovi. Jenže po hodině usoudili, že teda zůstaneme tady, že se nic neděje. Fajn, tak jsem si zase lehla a znovu .. řvaní, ožralové a kroky kolem stanu. Paráda, srdce pulsovalo tak rychle, že jsem měla strach, že vyskočí. Něco kolem 3 ráno začalo pršet. Já na sobě cítěla, jak jsem unavená a bez energie. Zase ty kroky a šustění. Kolem 5 se odemkly dveře, to jsme si řekli, že asi strejda jde do práce. O hodinu později bouchla branka a zase kroky .. v tu chvíli sem si fakt říkala, že je po mě. Pak jsme ale všichni až do půl 10 vytuhli a spali jako zabití. Takže, kroky kolem stanu - to byl pravděpodobně strejda, kterého vzbudil ten hrozný výkřik, v 6 pošťačka a zbytek, no někdo to byl určitě :-)
Brácha stan pojmenoval jako stan hrůzy, když asi po 10 spadlo jabko ze stromu :D
No ale sranda byla.

Soláň

16. srpna 2009 v 22:48 | Ája
Tak zde píšu ten slibovaný článek o dnešním mojim výletu na Soláň. Prakticky se tomu nedá říkat ani výšlap, jako spíše výjezd :D Tatínek totiž zajel až nahoru, takže jsme šli jen po hřebenu. Než jsme našli první rozcestí, tak to trvalo asi hodinu - 4,5 km. To mamka chtěla vzdát a vrátit se, protože nikde nic nebylo jen kameny, kopec nahoru a zase dolů, svah, no prostě docela síla. Na obrázku už je pak cestička, kde jsme v klídku došli k autu. Takže celkem jsme ušli 9 kilásků a to mě brácha ujistil, že za 14 dní tudy půjdu znovu s adapťákem. A to mnohem více - 20 kilásků. A tak upřímně, mě to až tak nevadí.Cestou jsme potkali opravdu hodně ciklistů a opravdu je obdivuji, protože já měla problém to vyjít, ne tak na to oni to vyjet a našlo se tam i auto, taky by mě zajímalo, jak to ta dodávka vyjela. Cestou zpátky mi došlo i pití a jídlo, takže jsem 4,5 kilásků sušila :D Prostě o držku tohle. No a jak vidíte na fotce, vypadám sice čile (jinak šli jsme po červené :D), ale rozhodně tak veselá jsem nebyla. Navíc jsme šli z Rexíkem (pes) takže ten pořád někde utíkal, no chápete ne. Cestou zpátky jsme se stavili ještě v lanovém centru, kde sem si dala špagety za 80Kč, a jelikož tam kouřili, tak sem myslela, že to vyblinkám, a ještě hůř, když sem viděla bratra jak šel do té koule (Zorbingu) a zjížděl kopec. Přežil :-).Já sem radši nešla s ním, protože jak by vyšel, měl by celou pusu od špaget a to by asi nebylo moc příjemné.
No a pak jsme museli zastavit ještě někde v nějaké restauraci, protože rodiče a brácha ještě nejedli. Jenže nakonec jsme odešli pro drahé ceny a stavěli až někdy poblíž našeho domečku. Tam se najedli a mohli jsme jet domů.


← S jakýsím pinokiem :D

Poprvé za volantem, který se netočí

15. srpna 2009 v 19:49 | Ája
Prosím hlasujte for Ája → http://doubleyou.blog.cz/0908/sonb-finale a pomožte mi tak k vítězství! Děkuji.
________________________________________________________________

Dneska jsem se konečně dostala poprvé za volant našeho červeného favoritu. Prvně jsem se rozloučila s rodinou a pak nasedla :D. Vůbec sem nevěděla kde je spojka, brza a plyn .. Prostě absolutní chaos. Nakonec jsem tedy zmáčkla spojku abych se nějak vůbec rozjela, jenže do toho sem přimáčkla plyn a tak to trochu udělalo kraválek :D Nakonec jsem se musela rozjet jen na spojku a pak otočit volantem, abych nenapálila do stromu. Jenže už jsme skoro byli u stromu a kola se nechtěli otáčet :D Takže taťka trochu chytil nervy a otočil to za mě. Tak jsem jela dál, přidala jsem na plynu .. :D A už sem fičela. Pak byl problém ale před kopečkem zabrzdit. No takže asi tak: Věděla jsem pouze, jak se zařazuje 1. Ale tak pro příště už mám zase o nějakou tu zkušenost navíc.

Není klíma, jako klíma

15. srpna 2009 v 15:49 | Ája
Prosím hlasujte for Ája → http://doubleyou.blog.cz/0908/sonb-finale a pomožte mi tak k vítězství! Děkuji.
________________________________________________________________

Dneska byl opravdu skvělý den, teplé počasí, všude teplo a bezvětří a já čekám na parkovišti před obchodem. Je mi horko a tak si otvírám až na doraz jak to nejvíc jde, okénko. Všechno v pohodě, taťka startuje a rozjíždíme se. Jenže najednou zjístím, že okínko mi bohužel nejde zavřít. :-) Všechno lítalo, průvan jak blázen. Páčka se jen přetáčela a šramotila, ale bohužel okínko ne a ne jít nahoru. Takže se smáli, že jsem si pořídila úžasnou klimatizaci. Málem mi to odneslo hlavu :D Jsme dostali s bráchou opravdu výbuch smíchu, protože pokaždé, když přijedeme z dovolené, něco provedu. Loni jsem ku příkladu nechala prsty v kufru :D
Ale to by nebyl den, kdyby jsme nezůstali viset u tramvaje, kde si řidič v pohodě, jako kdyby nikoho nezdržoval, šel vyměnit vyhíbku. Takže další sdržení, ale řeknu Vám, nebýt mé klímy, tak se v tom autě upečeme :D

Chvíli první ...

14. srpna 2009 v 22:53 | Ája
SONB - no Beachquestion je velice dobrá soupeřka a tak sem koukala, když se mi ji podařilo předehnat, je to fakt krutý souboj, ale zároveň dobrá zábava na nudu! :-)
Uvidíme, co nás potká dál, ale rozhodně každá z nás chce vyhrát.

Proto Vás prosím o hlásky for Ája → http://doubleyou.blog.cz/0908/sonb-finale
Děkuji, a já teď jdu spát, zítra pokračujeme. Přeji hezkou noc, dobrou! Ája! ♥

Červené ouško - aneb další dírka

14. srpna 2009 v 21:39 | Ája
Prosím hlasujte for Ája - http://doubleyou.blog.cz/0908/sonb-finale a pomožte mi tak k vítězství! Děkuji.
________________________________________________________
________________________________________________________

Dneska tak kráčím po městě a najednou mi přeskočilo v hlavě a chtěla jsem další dírku do ucha. Ať mám už konečně dvě, jak jsem si vždycky přála, ale nikdy se neodhodlala.
Čím víc jsme se blížíli kadeřnictví, kde náušnice nastřelují, tím víc mi bušilo srdce a nějak mě mé odhodlání začínalo opouštět. Ale když mi paní dala na výběr z naúšnic a udělala si tedy na mě čas, i přesto, že tam měla hodně zákaznic, už sem do toho šla i kdybych musela nutně odejít! Udělala červenou tečku na oušku, a když sem ji to schválila, cvak a bylo to :-) Úsměv mě nepřešel, jelikož to bylo štípnutí jak když si ověřujete jestli se vám to jenom nezdá a štípnete se do ruky. Takže pohoda a klídeček, ucho bylo sice červené, ale teďka už to zvládá v celku dobře a já jsem šťastná, že mám druhou dírku :-) Zase o jeden zážitek navíc.

Spálený mozeček - aneb 11 dní u moře

13. srpna 2009 v 16:34 | Ája
Původně náš odjezd byl naplánován na 18 hodinu večerní. Ovšem řekla bych, úplně ne vše šlo podle plánu a tak musím přiznat, že až v 19:58 se kola aut začli přetáčet a možná ještě pod tíhou neskutečných zavazadel netušilo, že jeho cesta dlouhá 900 km bude právě dnes - 26.7.2009.
Celou noc snad nezamouřím oko, jenže moje mínění je opakem, vlastně jsem to prospala skoro celé, kdyby si mé břicho nestěžovalo, že má hlad.
A tak když jsme konečně sehnali vhodné ubytování - apartmán s 4 postelami, bylo k nezaplacení dát si něco k snědku. A poté se pak zvlažit ve slaném (což bylo k překvapení :-)) moři. Prvních pár dní ani tak nepředstavovalo rodinnou dovolenou, nýbrž školní výlet malých harantů. Pak už se ale všichni nějak tak stabilizovali a konečně začalo úžasné nezapomenutelné léto.V polovině nás oživilo stěhování do chatky a tak trochu změna prostředí kolem nás. První noc se upsala na výbornou, ale další deštivá a bouřivá, byla pak už o něco horší. Od té chvíle se nad horami držely neskutečné mraky a vítr odnášel lidem věci a zabavovalo je moře. Což byl také zajímavé pohled :-).
Doteď však nezapomenu na 6km šlapání v žabkách, které navíc jsou tvrdé a nepoddajné. No však stěžovat jsem si nemohla, když mé botasky odpočívali v kufru. Ve čtvrtek byl krizový den, to už jsem vážně domů chtěla i když pak jsem možná na chvíli zalitovala. Ale 11 dní, je 11 dní. Zase plno vzpomínek, zážitků a nezapomenutelných dní plných radostí, ale i stresu, pláči a nervování :-) A hlavně, spálených noh, ruk a břich :D
 
 

Reklama